Úvod
Alternativní školy jsou někdy nazývány školy hrou, protože jsou to školy s jinými metodami a organizací výuky a obvykle se skutečně snaží o přiblížení učiva formou hry, diskuse, problémových úkolů a podobně (různé definice zde). Stejně jako na jiných školách se i zde plní rámcový vzdělávací program.
U nás existuje několik typů alternativ. Některé často se opakující znaky:
* snaha získat dítě pro vzdělávání (neudusit přirozenou touhu poznávat nové věci a jevy)
* přátelský vztah mezi učitelem a dítětem, ochota a schopnost učitele pozitivně děti motivovat, podporovat jejich kvality i originalitu a respektovat vývojové zvláštnosti (chyba je stupeň učení, ne přestupek)
* spolupráce s rodinou dítěte (učitel zná možnosti pedagogiky, vy nejlépe znáte své děti)
* co nejaktivnější zapojení dítěte ve výuce, podpora spolupráce a rozvoj komunikace
* pěstování odpovědnosti spoluúčastí dětí na rozhodování
* propojování předmětů (k pochopení souvislostí a využitelnosti poznatků)
* prostředí uzpůsobeno dětem (pomůcky snadno přístupné v nízkých policích, dětská výzdoba)
* vyučování bez zvonění, ale podle momentálního zaujetí či únavy dětí (proč končit uprostřed zajímavé činnosti a proč nedopřát oddech tam, kde je třeba)
* slovní hodnocení
Pokud jste tak dobří rodiče, že si dáte práci s výběrem školy pro své děti, vybírejte především učitele, o kterém budete přesvědčeni, že ví co a proč dělá, protože i na škole s dobrou pověstí můžete narazit na špatného učitele (a obráceně). Mnozí učitelé umožňují návštěvu rodičů ve výuce a i když se před vámi mohou chovat jinak než obvykle, nejspíš vám neunikne např. zda jsou děti tvořivé nebo zda plní beze slova úkoly naučeným způsobem.
Inspirací vám může být jedna maminka, která mi do dotazníku pro účely mé diplomové práce napsala: „Vybrali jsme tuto školu, protože chceme, aby naše dítě bylo šťastné.“, nebo John Holt, který v knize Jak se děti učí, píše: „Vzdělávání je pro mnohé chození na místo, kterému se říká škola, a kde je někdo nutí naučit se něco, co se moc učit nechtějí, pod hrozbou, že se stane něco zlého, když to neudělají – spousta lidí takové hry nemá ráda a ukončuje je co nejdřív. Někdy děti nemají školu rády proto, že je zajímá spousta věcí, na které jim nikdo neodpoví, protože nejsou ve školním rozvrhu.“
Přehled alternativ dostupných v naší republice:
- Waldorfská (MŠ, 1. i 2. stupeň ZŠ, SŠ)
- Montessori (MŠ, 1. i 2. st. ZŠ)
- Daltonská (MŠ, 1. i 2. st. ZŠ, SŠ)
(Tyto tzv. reformní školy ve světě vznikaly v 1. pol. 20. stol.)
- Začít spolu (MŠ, 1. st. ZŠ)
- Zdravá škola (MŠ, 1. i 2. st. ZŠ, SŠ)
- Integrovaná tematická výuka (MŠ, 1. st. ZŠ)
(Vznikají v posledních desetiletích a často staví na zkušenostech reformních škol a na nových vědeckých poznatcích z psychologie, pedagogiky apod.)
-Domácí vzdělávání (1. st. ZŠ)
Máte-li zájem o podrobnější informace (historie, zahraniční alternativy), klikněte zde.
S přestupem na běžnou školu děti nemívají problémy – bývají totiž samostatnější, častěji umí pracovat s literaturou, hledat souvislosti a poznatky dále využívat. „Problémem“ bývá spíše jejich zvídavost a touha diskutovat, která může být špatným učitelem hodnocena jako nekázeň.