Reformní š. v ČSR
Reformy u nás ve 20. letech 20. stol. vycházely „zdola“ (z potřeby učitelů a rodičů) a byly inspirovány např. pedagogikou Rousseaua či Tolstého. (Např. Dětská farma E. Štorcha na Libeňském ostrově v Praze, Dům dětství v Krnsku u Ml. Boleslavi, Volná škola práce v Kladně, Baťova pokusná škola ve Zlíně, Domov lásky a radosti J. Bartoně v Brně.)
V letech 30. se zhodnocovaly úspěchy a neúspěchy pokusných škol aby se poznatky mohly dále využívat v praxi.
Pražští odborníci v čele s V. Příhodou se inspirovali hlavně Amerikou a chtěli např.: nahrazení školního roku semestrem (při nezvládnutí učiva by žák opakoval jen předmět, který nezvládl), nižší počet předmětů zároveň a velký podíl samoučení.
Oponenty jim byla brněnská společnost Nová škola v čele s O. Chlupem a J. Uhrem, která se držela více domácích zkušeností.
Byl vytvořen Organizační a Učební plán – tzv. Modrá knížka, podle níž začaly v roce 1930 pracovat první školy (Praha, Humpolec, Zlín, Brno, Kroměříž, Velké Meziříčí) – těm byla ponechána volnost při dotváření a rozvíjení koncepce, výměna zkušeností probíhala prostřednictvím publikační činnosti a na setkáních učitelů.
Některé požadavky Modré knížky:
– plynulý přechod z mateřské do základní školy (spolupráce učitelů, sjednocení metod i pomůcek)
– cílem 1. stupně je příprava pro vyšší vzdělání – poskytnutí využitelných vědomostí a dovedností aktivními metodami, vedení k samostatnosti – kontrola práce se postupně převádí z učitele na žáky
– 2. ročník přebírá část úkolů 1. ročníku, aby děti nebyly přetěžovány; od 3. ročníku členění na předměty; tělesná a hudební výchova má být integrována do všech předmětů
– možnost volitelných předmětů.
V centru pozornosti však byla reforma 2. stupně.
Literatura: VÁŇOVÁ, J. Školská reforma v ČSR ve 30. letech. Ústav pro informace ve vzdělávání, 1994.