Znaky dobré (efektivní) školy podle prof. PhDr. Karla Rýdla, CSc. (poradce ministryně školství, proděkana Univerzity Pardubice)

„Na základě mnoha pokusů domácích i zahraničních lze uvést jakési Desatero znaků kvalitní školy, které se objevují nejvíce a nejlépe také odrážejí potřebnou změnu pedagogické práce s dětmi a mládeží.

1.
Nabízí vlastní programovou vizi (vzdělávací program s pestrou nabídkou školních i mimoškolních aktivit) směřující k získávání potřebných sociálních, rozumových, emočních a pohybových dovedností (hotové poznatky nejsou již cílem, ale prostředkem k získávání dovedností, které se tím žádoucím cílem stávají).
2.
Rozvíjí příznivé klima školy tím, že podporuje prosazování pozitivních mezilidských vztahů mezi dětmi a dospělými a uvnitř obou skupin navzájem, že podporuje ohleduplnou komunikaci a multikulturní orientaci.
3.
Zaměstnanci jsou si vědomi svého servisního postavení vůči dětem a plně respektují specifické rysy osobnosti dítěte, jeho nadání a handicapů v rámci norem slušného mezilidského chování a jednání.
4.
Učitelé přemýšlí o své práci a nabízejí co možná nejefektivnější metody a formy práce podle věkových a specifických zvláštností jednotlivců a skupin dětí.
5.
Ve škole funguje pozitivní motivace širokou nabídkou různých aktivit, které také vedou k osvojování a procvičování si řady sociálních a profesních dovedností.
6.
Dobrá škola se snaží získávat doplňkové finanční a materiální zdroje a efektivně je využívat po dohodě se všemi aktéry vzdělávacích procesů ve prospěch dětí.
7.
Dobrá škola disponuje vysoce odborně a lidsky kvalifikovanými učiteli a nepedagogickými zaměstnanci, motivovanými ke stálému zvyšování vlastní profesní i lidské kvalifikace a podporujícími efektivní formy sdílené spoluodpovědnosti za chod celé školy.
8.
Dobrá škola nemá důvod zatajovat a zamlčovat sociálně patologické, kriminální, kázeňské a disciplinární problémy, ale nabízí jejich odborné řešení, které je tím efektivnější, čím větší podpora vnějšího prostředí pro činnost školy existuje.
9.
Dobrá škola je učící se dynamickou institucí, která se sama vyvíjí po stránce organizační a obsahové tak, aby odpovídala co možná nejvíce představě rodičů a dětí.
10.
Dobrá škola k sobě přitahuje další aktivní a inspirující podniky, jednotlivce a organizace ze svého okolí a postupně se profiluje navenek jako efektivní komunitní centrum hodnotné kultury a vzdělanosti ve smyslu celoživotního vzdělávání.
Závěrem snad i zbytečné konstatování, že výše uvedené směřování a aktivity nemůže škola z převážné většiny vykonávat bez potřebné podpory rodičů, zřizovatelů a řady dobře fungujících podpůrných organizací.
Děti, rodiče a úředníci, pokud máte ve svém okolí školu, která naplňuje většinu výše uvedených znaků nebo k nim zřetelně směřuje, snažte se být jejími žáky a příznivci, protože větším darem do života je snad již jen pevné zdraví.“

Některé zajímavé školy, které nelze zařadit pod konkrétní alternativní směr:
Základní škola Londýnská v Praze 2
Soukromá ZŠ Klíček v Praze 4
ZŠ Táborská v Praze 4
Soukromá ZŠ Škola hrou v Praze 6
ZŠ Dr. J. Malíka v Chrudimi
Svobodná Chebská škola
MŠ a ZŠ Archa, Petroupim u Benešova
MŠ a ZŠ Heřmánek

Vznik:
Experimentální střední školu založila v Daltonu (USA) Helen Parkhurstová r. 1919. Inspirovala se u M. Montessori, jejíž byla žákyní. U nás Daltonské postupy využívala ve 30. letech 20. stol. řada Zlínských škol a škola Příhodova.  Po dlouhé odmlce začaly školy s daltonskými prvky v ČR vznikat r. 1996 ve spolupráci se školami Holandskými. V současnosti zde existuje asi 25 škol, včetně středních. Bohužel z daltonského plánu čerpají často jen prvky a důležitý je samozřejmě také kontext. Zde tedy platí dvojnásob, že je třeba dobře vybírat.

Jak vypadá daltonská třída
Jednotlivé třídy se samozřejmě liší, ale obecně lze říci, že uspořádání lavic by mělo umožňovat pohyb po třídě, skupinovou i samostatnou práci. Někde se lavice na potřebnou dobu přemisťují.

Jak probíhá daltonská výuka

V původním daltonském plánu žáci sepisovali s učitelem měsíční smlouvy o zvládnutí učiva. Samostatně nebo ve skupinách potom pracovali v odborných pracovnách vybavených potřebnými pomůckami. Učivo na jeden rok mohli zvládnout i dříve nebo později. Pro zlepšování mluveného projevu se pořádaly dětské konference k různým tématům.

Základními principy Daltonského plánu jsou volnost (ve smyslu učit se zacházet se svobodou, získat odpovědnost), samostatnost (to, k čemu se sám dopracuji, si budu lépe pamatovat), spolupráce.

V českých školách se vyučuje pouze v daltonských blocích např. dvakrát týdně po dvou vyučovacích hodinách (v nižších třídách méně, ve vyšších více). Blok je většinou zaměřen procvičování a opakování látky. Děti si vybírají, kterému předmětu se budou v konkrétním bloku věnovat a poté plní úkoly (povinné, volitelné a tzv. extra úkoly navíc) z příslušného pracovního listu. Využívají přitom literaturu, v případě, že si neví rady, mohou žádat o pomoc spolužáka. Řešení úkolů bývají vyvěšena ve třídě pro snadnou sebekontrolu a splnění úkolů děti zaznamenávají na přehledné tabule, díky nimž vidí i učitel kolik a jaké práce komu zbývá. Hotové práce se obvykle zakládají do portfolia. Některé školy k Daltonské výukce využívají speciální učebnu vybavenou literaturou a didaktickými materiály.

Poznámka:
Děti v některých brněnských třídách mohou sedět na nafukovacích míčích (pokud jim je rodiče koupí). Aktivnější děti pohupováním uvolňují pohybový neklid a dokážou se lépe soustředit na výuku.

Seznam daltonských škol v ČR: zde.

Co říkají o škole s prvky daltonského plánu rodiče? Klikněte zde.

Internetové stránky:
Principy Daltonské výuky na ZŠ Horácké nám. v Brně
Dalton na ZŠ Mutěnická v Brně
Dalton na ZŠ Husova v Brně
Reportáž ze ZŠ Rašínova ul. v Brně
Blog Daltonského učitele
Daltonská výuka na gymnáziu Břeclav
Literatura:
Rýdl, K.: Jak dosáhnout spoluzodpovědnosti žáka. Daltonský plán jako výzva. Praha, Strom 1998.
Wenke, H.: Röhner R.:Ať žije škola. Brno: Paido, 2000.
Hrubá, J.: Dalton – jedna z možných cest (Učitelské listy č.9/1998-1999)

Vznik programu
Snahy o to, aby škola byla zdravá, u nás nejsou nové (podrobněji zde). „Zdravá škola“ je projekt Světové zdravotnické organizace pro Evropu, Evropské unie a Rady Evropy, které dotovaly práci v Národním centru podpory zdraví, jež se stalo koordinátorem pro ČR v roce 1991. (Finanční podporu poskytla i dánská nadace, ministerstvo školství a ministerstvo zdravotnictví.) Školy, které měly o program zájem vypracovaly podle metodiky „Program podpory zdraví ve škole“ vlastní projekt přizpůsobený podmínkám jejich školy. Zatím je u nás asi 92 Zdravých základních škol.

Hlavní cíle a zásady Zdravé školy
Protože každá škola si vytvořila vlastní projekt, nelze popsat konkrétní podobu školy. Obecně však platí, že zdraví ve Zdravé škole je chápáno jako celkový stav fyzické, psychické a sociální pohody. Podle zprávy českého výboru UNICEF z roku 1997 má každé čtvrté dítě strach ze školy (například kvůli vysokým, nízkým nebo nevhodným nárokům), proto se Zdravá škola snaží o celkově zdravou atmosféru ve škole, která spočívá na třech základních pilířích:
- pohoda prostředí (věcného, sociálního, organizačního)
- zdravé učení (smysluplnost, možnost výběru, přiměřenost, spoluúčast, spolupráce, motivující hodnocení, přirozenost, klidná a otevřená atmosféra, samostatnost žáků, zaujímání vlastních postojů, hledání konstruktivních nápadů, uvědomění si odpovědnosti za své konání, podpora zvídavosti a spontánnosti, respektování potřeb jednotlivce, rozvoj komunikace, diferencovaný a individuální přístup k žákům – zadávání práce podle schopností žáka, vytváření prostoru pro vzdělávání talentovaných žáků, včasná diagnostika žáka, snaha o integraci postižených, chyba je jedním ze stupňů učení…)
- otevřené partnerství (škola je modelem demokratického společenství, pořádá veřejné akce apod.)

Fotografie ze ZŠ Líšnice.

Další prvky, se kterými se na různých školách můžete setkat:
* metody a formy školní práce: integrované vyučování, projektová výuka, problémové metody, samostatná práce, svobodná tvůrčí práce, epochové vyučování, vyučování v blocích či tematických celcích, kooperativní vyučování, podněty reformních škol, výuka v pracovních a herních koutcích, používání koberců, prvky dramatické výchovy, didaktické hry, učení se v životních situacích, zájmové vyučování
* pohyblivá délka vyučovacích hodin
* netradiční uspořádání třídy
* o přestávkách k dispozici tělocvičný inventář, tělocvična, dvůr či hřiště
* zavedení tří hodin tělesné výchovy týdně – třetí hodina probíhá například formou projektového vyučování spojeného s turistikou a poznáváním okolí
* další aktivity: soutěže, školní akademie, kulturní vystoupení, sportovní utkání, tábory, jarmarky, výstavy, ozdravné pobyty, výlety, exkurse, jóga, keramika, práce s tiskařským lisem a podobně podle možností
* žákovský parlament, dětské rozhlasové vysílání ve školním rozhlase, vydávání dětských novin
* informace o dětech poskytovány za přítomnosti dětí
* rodiče se mohou účastnit vyučování např. jako asistenti
* stravování: více zeleniny a ovoce, omezení podílu bílkovin a množství tuků, sójové výrobky, ryby

Seznam Zdravých škol (řazeno podle okresů): klikněte zde.

Internetové stránky:
Projekt škola podporující zdraví na ZŠ J. Masaryka Praha 2
Zdravá škola ZŠ Okružní Zlín
Literatura:
Svobodová Jarmila: Zdravá škola včera a dnes. Paido, Brno 1998.
Havlínová, Kopřiva, Mayer, Vildová a kol.: Program podpory zdraví ve škole. Portál, Praha 1998.
Havlínová, Vildová: Co to je, když se řekne : Škola podporující zdraví, SZÚ 1999.
Havlínová, M., Kolář, M.: Sociální klima v prostředí základních škol (Učitelské listy č.8/2001-02)
časopis Ratolest – čtvrtletník (objednávky: PhDr. Pavel Kopřiva 76845 Rusava 203)

Podoba výuky
Výuka probíhá za každého počasí a po celý rok v přírodě. Zázemím bývá jurta, tee-pee nebo maringotka, ale převážnou část dne děti pobývají venku. Cílem je jednak utváření vztahu k přírodě a druhak zdravý životní styl (otužilost, předcházení alergiím apod.)

V ČR v tuto chvíli zřejmě neexistuje přírodní základní škola, „jen“ řada lesních školek. V Praze 8 existuje od r. 1993 soukromé reálné gymnázium Přírodní škola.

Seznam lesních školek v ČR:
Dětský klub Šárynka
Klub v Pejškově
Dětský dopolední klub lesníček, Toulcův dvůr – první lesní školka experimentálně povolená MŠMT
Mateřské centrum a dopolední školička v Podolí u Bouzova (zatím jen v pondělky)
Za bukem - lesní MŠ u Pardubic
daisyclub.cz  – lesní třída v Pardubicích na Slovanech

 
.

Další odkazy:
Lesní školka: Suchý záchod a místo bačkůrek holinky
Mladá Fronta: V lesní školce se pod střechu skoro nechodí
Pražský deník: Místo školky pobyt v lese
Český rozhlas: Rodičům by mohly pomáhat lesní školky
Těhtalová M.: Pusťme děti do přírody

Jak vypadá waldorfská třída
Třída by měla být vymalovaná speciální vrstvenou malbou, která působí trochu zamlženě (zasněně). Vyzdobena bývá jemnými látkami světlých barev a přírodními materiály (z těch je i velká část pomůcek). Děti sedí v lavicích čelem k tabuli. Pohromadě by měly sedět děti stejného temperamentu (cholerické, sangvinické, flegmatické, melancholické), aby mohl učitel přistupovat k jednotlivým skupinám individuálně.

Fotografie z waldorfské školy v Příbrami.

Jak probíhá výuka na waldorfské škole

Ráno by se měl učitel s každým dítětem osobně přivítat podáním ruky.

Vyučování začíná tzv. epochou – dvojhodinovým blokem, který se po dobu 3-4 týdnů věnuje tématu jednoho předmětu, aby se do něj mohly děti lépe ponořit. To znamená, že po 3-4 týdnech češtiny následují postupně např. epocha věnovaná matematice, prvouce, vlastivědě… a další téma z češtiny se objeví za 10-12 týdnů.
Blok má 3 části: rytmickou, hlavní a vypravovací.
* Část rytmická začíná ranní průpovědí (společně recitovaná krátká básnička či myšlenka). Poté děti, které se narodily příslušný den v týdnu (např. všechny děti narozené v úterý), recitují básničky, které vybral(a) vyučující tak, aby se k jednotlivým dětem hodily. Následuje rytmické cvičení – děti si např. předávají po kruhu dřevěné koule a v rytmu odříkávají násobky čtyř.
* Hlavní část je věnována výuce, která probíhá většinou frontálně (tzn. děti v lavicích, učitel před tabulí).
* Nakonec učitel vypráví (nebo čte) příběh s posláním odpovídajícím věku dětí (v 1. třídě pohádky, ve druhé bajky a legendy svatých, ve třetí starozákonní příběhy, ve čtvrté severské a keltské legendy, v páté řecké báje atd.).
Stručný popis průběhu jedné epochy si můžete přečíst zde.

Ostatní předměty (jazyky, VV, TV, HV) následují v klasických 45-ti minutových hodinách.

Poznámka
* Většina dětí zvládne čtení během druhého ročníku. Tento posun oproti běžné škole souvisí s metodou nácviku psaní a čtení. V matematice se naopak postupuje rychleji, než je obvyklé.
* Navíc se děti od 1. třídy učí hře na flétnu, cizímu jazyku a mají dva zvláštní předměty – formy a eurytmii. V 1. a 2. ročníku není prvouka samostatným předmětem – prolíná předměty ostatními. Celkově waldorfské školy usilují o co nejširší základ, který je pro všechny stejný.
* Místo učebnic jsou využívány různé encyklopedie, vědeckopopulární literatura a pracovní sešity dětí.
* Třídní učitel by měl vést děti alespoň v některých předmětech až do 9. třídy.

Seznam waldorfských škol v ČR: klikněte zde.

Co říkají o waldorfské škole rodiče? Klikněte zde.

Internetové stránky:
Waldorfská pedagogika v ČR
Asociace waldorfských škol ČR
Vyjádření Sisyfa k waldorfskému školství
Literatura:
časopis Člověk a výchova (objednávky: ZŠ waldorfská, Tyršova 485, 513 01 Semily, tel/fax 0431-624168, e-mail: casopis@mikroservis.cz)
Carlgren, F.: Výchova ke svobodě. Praha, Baltazar 1991.
Dostal, J.: Tři kapitoly o Komenském. Ioanes 1996.
Grunelisová, E. M.: Výchova v raném dětském věku. Praha, Baltazar 1992.
Heydebrand, C.: O duševní podstatě dítěte. Praha, Baltazar 1993.
Koepke, Hermann – Devátý rok života. Praha. Strom 1998.
Kranich, E.M.: Svobodné waldorfské školy. Praha, ÚÚPVPP 1990.
Křišťan, P.: Parzifal. Praha, Baltazar 1993.
Lievegoed, B. C. J.: Vývojové fáze dítěte. Praha, Baltazar 1992.
Lindenberg, Christoph – Rudolf Steiner. Ostrava. Opherus 1998.
Pol, Milan – Waldorfské školy: izolovaná alternativa, nebo zajímavý podnět pro jiné školy? Brno. Masarykova univerzita 1996.
Rýdl,K.: Alternativní pedagogické hnutí v současné společnosti. 1. vyd. Brno: Marek Zeman, 1994.
Steiner, R.: Filosofie svobody. Praha, Baltazar 1991.
Steiner, R.: Hlavní body sociální otázky. Praha, Baltazar 1993.
Steiner, R.: Praktický výcvik myšlení. Praha, Baltazar 1994.
Steiner, R.: Výchova dítěte a metodika vyučování. Praha, Baltazar 1993.
Steiner, R.: Všeobecná nauka o člověku jako základ pedagogiky. Ioanes, 1996.
Streit, J.: Proč děti potřebují pohádky. Praha, Baltazar 1992.
Trojnost v ročním koloběhu. Práh, 1996.
Valenta, M.: Waldorfská pedagogika a jiné alternatívy. Olomouc: Univerzita Palackého 1993.
Zuzák, T.: Hledání vztahu k dítěti ve waldorfské pedagogice. Ostrava, OU 1998.
Dobšíková, E.: Waldorfská pedagogika – alternativa bez stresu? + Ventrubová, V.: Jsou užitečné, školy waldorfské (Učitelské listy č.2/2002-03) + reakce: Brom, Z.: Waldorfská pedagogika stokrát jinak (Učitelské listy č.4/2002-03)

Některé z podmínek domácího (individuálního) vzdělávání:
- žáci jsou vzděláváni v souladu s platným standardem základního vzdělávání (tj. v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem, potažmo se Školním vzdělávacím programem školy, na které je dítě zapsáno)
- nejméně dvakrát za školní rok jsou výsledky vzdělávání hodnoceny, tj. žáci jsou ve škole „přezkoušeni“ (někde se jedná spíš o rozhovor nad portfoliem), výsledek hodnocení má být žákům vydáván ve formě slovního hodnocení (podobu mohou navrhnout rodiče)
- doma vzdělávající rodič musí mít minimálně středoškolské vzdělání s maturitou (ale může být udělena i výjimka) nebo v případě 2. stupně ZŠ vzdělání vysokoškolské, a musí prostřednictvím zprávy z poradenského zařízení (PPP nebo SPC) doložit „specifické vzdělávací potřeby“ dítěte – např. výjimečné nadání, poruchy učení, problémy v sociální oblasti (což je podmínka ze strany MŠMT, proti které zúčastnění rodiče protestují a řada ředitelů ji nebere až tak doslova)
- škola může vypovědět dohodu o zařazení dítěte do domácího vzdělávání, neplní-li rodiče podmínky dohody.

Školy obvykle rodičům pomáhají s vypracováním plánů učiva a s výběrem vhodných učebnic. Žáci se mohou účastnit akcí školy (kroužky, výlety…)

Další aspekty domácího vzdělávání:
* Rodič své dítě zná, ví tedy jak ho motivovat. Nemusí dítě testovat ani známkovat, protože při každodenní práci s ním ví, co mu jde a co ne – díky tomu navazuje na učivo, které už dítě zvládlo a učení tudíž zabere mnohem méně času, než ve škole. Rodič také má velký zájem na dobru svého dítěte. Liší se míra formálnosti výuky v různých rodinách
* Rodič by se měl postarat, aby dítě, které nenavštěvuje školu mělo dostatek jiných sociálních kontaktů. (Nikoli ze zákona, ovšem v zájmu dítěte.)
* Rodičům někdy chybí srovnání znalostí dítěte s jeho vrstevníky, nebo zpětná vazba zda učí dobře. Až v průběhu domácího vzdělávání zjišťují jak je práce náročná a zda ji zvládnou. Proto vznikají různé kluby doma vzdělávajících rodičů a internetová fóra pro výměnu zkušeností.

Co říkají o domácím vzdělávání rodiče? Klikněte zde.

Internetové stránky:
Asociace pro domácí vzdělávání (včetně odkazů na odborné studie a články v tisku)
Dítě českým školám nesvěřím (rozhovor o tom, proč domácí vzdělávání pro své děti volí někdo, kdo je sám učitel)
Stránky ZŠ Letohradská v Praze – přehled podmínek domácího vzdělávání i přihláška ke stažení
Články o domácím vzdělávání od rodičů i odborníků na serveru Rodina.cz
Domácí škola neškodí! – sloupek T. Feřteka v Reflexu

Literatura:
Holt, J.: Jak se děti učí. Agentura Strom, Praha 1995*
Holt, J.: Proč děti neprospívají. Agentura Strom, Praha 1994*
*Holt v knihách rozebírá konkrétních situace ze své učitelské praxe, ve kterých se děti jeví jako neúspěšné, ale skutečné přičiny neúspěchu objevuje spíše v organizaci výuky

Jak vypadá třída
Výuka probíhá ve věkově smíšených skupinách – v jedné třídě je po dvou až pěti žácích od každého ročníku v rozsahu od MŠ až po 5. ročník ZŠ. Tomu odpovídají i prostory třídy.

Fotografie z MŠ a ZŠ v Jílovém u Prahy.

Jak probíhá integrovaná tematická výuka

Jak je patrno z názvu, je na takové škole učivo všech předmětů integrováno k nějakému tématickému celku. Jedno celoroční téma se člení na měsíční podtémata, a ta na týdenní tématické celky. Každý takový celek obsahuje tzv. základní učivo, které musí zvládnout všechny děti – toto učivo se děti hned učí využívat na tzv. aplikačních úkolech. Množství nových dovedností se děti učí v okamžiku, kdy je k něčemu potřebují, a tudíž vidí bezprostředně jejich smysl. Na motivaci má vliv i to, že se děti mohou podílet na podobě výuky (navrhovat podtémata, vymýšlet úkoly pro ostatní, pomáhat mladším apod.). Učení zde probíhá velmi přirozeným způsobem s možností volného pohybu a prostorem pro individualitu.

Poznámka
Protože jsem ve školách s integrovanou tematickou výukou strávila jen dva dny, nepovažuji se za kompetentní popisovat ji podrobněji (informace z knihy americké autorky nemusí úplně odpovídat situaci v českých školách).

Seznam škol s integrovanou tematickou výukou v ČR:
Svobodná Komenského MŠ a ZŠ, Jílové u Prahy
Církevní ZŠ a MŠ Archa, Petroupim 49, 256 01 Benešov u Prahy

Internetové stránky a literatura:
Když děti učí děti – reportáž ze Svobodné školy v Jílovém
Integrovaná tematická výuka na 1. stupni ZŠ – diplomová práce V. Šulcové
Kovaliková, S.: Integrovaná tematická výuka. Kroměříž: Spirála 1995.

Mnohé školy v ČR využívají ve výuce alespoň tzv. projektové vyučování jako jednu z metod výuky. Projekty jsou vpodstatě obdobou integrované tematické výuky, ovšem v mnohem menším rozsahu. Na našich školách jsou poměrně nové, takže jejich úroveň se svým rozsahem, provázaností a pestrostí využitých metod pohybuje od promyšlených celoročních celků až po izolované jednodenní akce dělané spíše pro efekt, než efektivně.

Kritéria projektové výuky (dle J. Valenty, upraveno):

• Má jasné cíle, je promyšlená a organizovaná
• Má složku teoretickou i praktickou, směřuje k upotřebení v životě, umožňuje dětem vidět smysluplnost učení
• Vyhovuje potřebám a zájmům žáků, ale též pedagogickému rozhodnutí učitele
• Je koncentrována kolem základní ideje, základního tématu
• Vyžaduje od žáka převzetí odpovědnosti za vlastní učení, pedagog vystupuje především v roli konzultanta, partnera
• Nabízí celistvé poznání, zkoumá problém z různých úhlů pohledu
• Je založena na spolupráci dětí
• Propojuje život školy se životem obce, širší společnosti

Internetové stránky:
Co je to projektová výuka?
Projektová výuka dobře připravuje středoškoláky na život
Literatura:
Kašová, J.: Škola trochu jinak. Projektové vyučování v teorii i praxi. Kroměříž: Iuventa 1995.
Valenta, J.: Projektová metody ve škole a za školou

Jak vypadá Montessori třída
Třída je rozdělena na tzv. centra – to jsou vlastně stolky ke kterým náleží dobře přístupné police s různými pomůckami podle zaměření – čeština, matematika, kosmická výchova (tj. přírodní vědy a vztah ke světu kolem nás). Mezi centry je dostatečný prostor pro děti, které by chtěly pracovat nebo odpočívat na koberci.

Fotografie z Montessori třídy na ZŠ Meteorologické v Praze – Libuši.

Jak probíhá výuka
Nový den obvykle začíná kratší společnou činností (povídání v kroužku o tom, co je nového nebo jiná společná aktivita – např. jednoduchá hra, ukázka práce s novou pomůckou, pokus apod.).

Poté si každé dítě ve spolupráci s učitelem volí co půjde dělat dál – vybere si pomůcku nebo pracovní list a může si sednout ke stolu či na koberec. Úkolem učitele je připravit podnětné prostředí a pomůcky, potom už děti nevyrušuje z jejich soustředění, ale pozoruje a pomáhá pouze tam, kde je to třeba.

Fotografie ze ZŠ Na rovině (Pardubice)

Pomůcky jsou vytvořeny tak, aby dítě samo mohlo kontrolovat řešení. Např. na obrázku má dítě označit správné místo pro písmeno „a“ – po otočení samo vidí, zda odpovědělo správně. Každé dítě tak může postupovat vlastním tempem. Přirozeně si volí úkoly, které nejlépe odpovídají jeho stupni vývoje a díky tomu poměrně snadno a rychle novou dovednost zvládne (období ideální pro rozvoj nějaké dovednosti se nazývá senzitivní fáze). Zpočátku učitel také sleduje, zda se dítě věnuje rovnoměrně všem předmětům, ale děti se to časem naučí hlídat samy.

Společně probíhá výuka výchov (tělesná, hudební, popř. dramatická), které nemusí být realizovány jako hodinové celky.

Poznámka
* Výuka probíhá ve věkově smíšených skupinách (1. – 5. třída).
* Protože je Montessori pedagogika do značné míry založena na schopnosti dítěte ponořit se do samostatné práce s pomůckou a vyžaduje poměrně velkou míru zodpovědnosti dítěte, může být problematické pro děti hyperaktivní, kterým více vyhovuje, jsou-li vedeny učitelem.
* Velmi vhodné je, aby dítě před nástupem do Montessori školy navštěvovalo Montessori školku.

Seznam Montessori škol v ČR: zde.

Co říkají o výuce podle M. Montessori rodiče? Klikněte zde.

Internetové stránky:
Společnost Montessori, o.s.
Standard (co by měla správná Montessori třída splňovat)
Město chce nabídnout rodičům školu Montessori
Individuální učení v připraveném prostředí
Wikipedie
Prokliky na konkrétní školy jsou v seznamu škol.

Literatura:
Baďuríková, Z.: M. Montessori. (Predškolská výchova, XLVII, 1993/94, č. 3-4).
Bělinová, J.: Z dějin předškolní výchovy. Praha, SPN 1980.
Cipro, M.: Prameny výchovy. Praha, Panorama 1991.
Cipro, M.: Průvodce dějinami výchovy. Praha, Panorama 1984.
Dočekalová, M.: Škola hrou. Montessori-metoda. (Betynka, IV, 1995, č.1).
Gregorová, V.: Využití prvků montessoriovské pedagogiky u dětí s kombinovanými vadami. Praha, PedF UK 1996. Diplomová práce.
Habiňáková, E.: Špeciálna a liečebná pedagogika Montessoriovej. (Predškolská výchova, 45, 1990/91, č.6).
Hainstock, E. G.: Metoda Montessori a jak ji učit doma. Praha: Pragma 1999.
Hessen, S.: Filozofické základy pedagogiky. Praha 1936.
Hrdličková, A.: Pedagogická koncepce M. Montessoriové jako podnět i pro výchovu dětí staršího školního věku. (Pedagogická revue, XLIV, 1992, č. 4).
Hrubá, J.: Den s pedagogikou Montessori. (Učitelské listy, VII, 2000/01).
Chlup, O., Novotný, J.: Výchova v zrcadle pramenů. II. díl. Praha, DK 1950.
Jedelská, E.: Montessori – výchova ke svobodě. (Rodiče, 1998, č. 2).
Langrová, K.: Pedagogika Marie Montessoriové a české země. Praha, FFUK 1995. Diplomová práce.
Ludwig, H. a kol.: Vychováváme a vzděláváme s Marií Montessoriovou, ČS EFFE 2000.
Maňasová, I.: Seznámení se školou Montessoriové v Londýně. (Predškolská výchova, 44, 1989/90, č.11).
Mišurcová, V.: O životě a díle Marie Montessoriové. (Predškolská výchova, XV, 1971, č. 4).
Mišurcová, V.: Dějiny teorie a praxe výchovy dětí předškolního věku v 19. a 20. stol. Praha, SPN a ÚÚVPP 1980.
Montessori, M.: Absorbující mysl. Praha 2003.
Montessori, M.: Objevování dítěte. Praha 2001.
Montessori, M.: Příručka vědecké pedagogiky. Praha, 1926.
Montessori, M.: Tajuplné dětství. Praha 1998.
Půlpánová, V.: Myšlenky Marie Montessoriové zapouštějí kořeny. (Učitelské listy, V, 1997/98, č. 5).
Rýdl, K.: Aktuální smysl pedagogiky Marie Montessoriové na konci 20. století. (Sborník z 5. konference o alternativní pedagogice. Olomouc, PedF UP 1995).
Rýdl,K.: Alternativní pedagogické hnutí v současné společnosti. Brno: Marek Zeman, 1994.
Rýdl, K.: Ke 120. výročí narození Marie Montessoriové. (Pedagogika, XL, 1990, č. 6).
Rýdl, K.: O radosti z poznávání. Pedagogika Marie Montessoriové. (Rodina a škola, XLV, 1998, č. 4).
Rýdl, K.: Principy a pojmy pedagogiky Marie Montessori. Praha, 1999.
Sajdová, V.: Marie Montessoriová a její metoda výchovy. Praha 1935.
Singule, F.: Pedagogické směry 20. století v kapitalistických zemích. Praha, SPN 1966.
Singule, F., Rýdl, K.: Pedagogické proudy 1. poloviny 20. století. Praha, FFUK 1998.
Šebestová, V., Švarcová, J.: Maria Montessori – aktuálně. Praha, SPgŠ 1996.
Šturmová, M.: Marie Montessoriová a její přístup k rozvíjení matematických schopností. (Specifické poruchy učení a chování. Sborník IPPP ČR 1994).
Tomášek, F.: Činná škola v náboženském vyučování s ohledem na metodu M. Montessoriové. Olomouc 1940.
Tomášek, F.: Pedagogika. Pro vychovatele a rodiče. Praha 1992.
Václavík, V.: Cesta ke svobodné škole. Hradec Králové, LÍP 1997.
Zelinková, O.: Pomoz mi, abych to dokázal. Praha: Portál 1997.

Vznik programu
Původní program Step by step se začal vytvářet v 90. letech v USA na základě nových poznatků o lidském mozku a procesu učení i z praxe mnoha škol (viditelná je inspirace školou C. Freineta). U nás je program realizován s finanční podporou Sorosovy nadace jako součást Projektu podpory vzdělávání Open Society Fund Praha pod názvem „Začít spolu“ a to od roku 1994 v mateřských školách a od roku 1996 i na prvním stupni základních škol. (Ve školním roce 96/97 to bylo prvních 5 základních škol, v současnosti je jich zřejmě kolem padesáti.)

Jak vypadá třída Začít spolu
Třída je rozdělena na tzv. centra aktivity – to jsou vlastně stolky ke kterým náleží dobře přístupné police s různými materiály podle zaměření centra (uvedla jsem centrum psaní, čtení, matematiky, věd a objevů, ateliér, ale mohou existovat i jiná).

Jak probíhá den ve třídě Začít spolu

První dvě vyučovací hodiny

Den začíná povídáním v kruhu (na koberci), ve kterém si děti vzájemně sdělí své nové zážitky či pocity a seznámí se s plány na nový den. (Podrobněji.) Následuje obvykle matematika či čeština. Podoba výuky záleží na každém učiteli, ale obecně by děti měly být co nejaktivněji zapojeny (hry, diskuse, zajímavé úkoly, práce v různě velkých skupinách…)

Práce v centrech aktivity (asi 45 – 90 min.)

Učivo ve všech centrech se vztahuje vždy po určitou dobu (např. týden) k jednomu tématu a je vybíráno tak, aby se naplňovaly požadavky školního vzdělávacího programu. Každé dítě si vybírá do kterého centra který den půjde, ale během týdne musí vystřídat všechna centra. V každém centru děti plní zadané úkoly – některé samostatně, jiné skupinově, svým tempem i vlastním způsobem. Učitelé rozvíjí dětskou tvořivost tím, že nabízejí úkoly s mnoha řešeními. Pokud jsou některé děti dříve hotovy, mohou plnit náročnější dobrovolné úkoly navíc, pomáhat ostatním nebo si najít libovolnou jinou činnost (např. čtení). Učitel má čas na děti, které vyžadují větší pozornost. Hotové práce si děti nejprve samy hodnotí, poté je dávají zhodnotit učiteli nebo hodnotí všicni společně, a nakonec je zařadí do své složky (tzv. portfolia), kde se postupně hromadí práce během celého pololetí (roku) a rodič či učitel se mohou kdykoli podívat na pokroky dítěte.
Pro práci v centrech bývá ve třídě ještě asistent, který se věnuje dětem stejně jako učitel – to však záleží na možnostech školy (někdy se může jednat o vychovatelky z družiny nebo studenty ze spolupracující pedagogické fakulty).

Centrum ateliér: ve složce na stole mají děti zadání úkolů a potřebné pomůcky. (Fotografie ze ZŠ Praha Petřiny.)

Poznámka:
* Více než v jiných programech se v Začít spolu klade důraz na multikulturní výchovu – učitel by měl dětem pomoci uvědomit si význam jednotlivých etnických skupin, obzvláště těch, ze kterých pocházejí děti navštěvující školu.
* Na začátku nebo v průběhu roku sepisuje učitel společně s dětmi pravidla, která se budou ve třídě dodržovat. Děti samy navrhnou co by ve třídě nechtěly (např. aby někdo někomu ubližoval) a pod seznam pravidel se každý podepíše. Tato forma vytvoření pravidel chování je pro děti samozřejmě závaznější než školní řád nebo nařízení učitele.

Seznam ZŠ Začít spolu v ČR: zde.

Co říkají o Začít spolu rodiče? Klikněte zde.

Internetové stránky
Oficiální stránky Step by step ČR
Co je Step by Step ČR?
Prokliky na konkrétní školy jsou v seznamu škol.

Literatura:
Pravidelná informační příloha Step by step ČR v Učitelských listech od ledna 2002:
- Úvodní informace
- Prostředí (atmosféra, pravidla, uspořádání třídy)
- Struktura dne
- Pozorování, portfolio, sebehodnocení
- Individuální vzdělávací plán, smlouva o dosažení cíle, slovní hodnocení
- Zapojení rodiny dítěte do programu školy
- Vzdělávání dětí se specifickými potřebami
- Multikulturní výchova, kdo jsem, integrace Romských dětí
- Pedagogická evaluace, multikulturní výchova
- Výzkum efektivity výuky na Začít spolu
Open society fund Praha (Staroměstské nám. 22, 110 00 Praha 1): Začít spolu, Individualizovaná výuka, Vzdělávací program, Kurikulum pro mateřskou a základní školu… – určeno spíše učitelům a studentům
Krejčová (ed.): Vzdělávací program Začít spolu. Portál 2002.